(Ještě před příběhem určení polohy...Zaběhla do kuchyně, kde jsme ji izolovali zavřenými dveřmi a nakladli spoustu pastiček)
To co sme však každé ráno našli bylo tristní, vždy jen prázdné pastičky, ke všemu nezaklaplé...
S každým dnem jsem pastičky a jejich zaklapovací vůli připravoval ještě prezicněji, což jsem odnesl několi zaklapnutími na prsty, které jsou teď rudé jak parta komančů.
K hysterii nás dovedlo dnešní ráno, kdy bylo opět všechno snězené a ještě ke všemu byly na pastičkách natahané pytlíky s jedem, které jsme předtím rozházeli po kuchyni.
Asi myšší sdělení typu " Chleba a sýr ok, ale tohle si strčte někam".
Ale dnes, dnes přišla chvíle velké CH, po nekončícím uspávání dětí jsme vytuhnuli u béčka filmu na Nově, čučíme si a najednou slyšíme KLAP, zvuk vystřídali vzájemné pohledy a útěk do kuchyně...
Sláva, konečně to zaklaplo.
Na památku nezlomné myšky uveřejňuji několik fotek, které ji zachytily v akci.
No comments:
Post a Comment