Tak je to tady...ale vlastne pojďme pěkně od začátku...
V září jsem se rozsekal na kole a udělal si něco s kotníkem a vazy. Dával jsem se dlouho dohromady a někdy koncem listopadu jsem se na nohu porpvé pořádně postavil.
Jenže to mě pan doktor Dvořák také oznámil, že vazy už nikdy nebudou na 100% a že se sportem to tedy nebude jako dřív. Vidí to prý maximálně na kolo, plavání a snad běh.
Ejhle, bída...a co jako budu dělat, vždyť jsem zvyklý sportovat 5x týdně, nejvíce futsal. Tohle bude nuda a hlavně budu za chvíli jak koule!
No nic, začal jsem přemýšlet a na mysl se mi, zjištně díky sportům doktorem doporučeným a zažitku kamaráda Kermese, vkradl triatlon.
Jasně, kolo mě baví a při troše tréninku to bude brnkačka, běhání mě nevadí a tak to zvládnu, ale co plavání? Plavat umím, ale asi tak na úrovni německého turisty. V bazénu, prioritně za plaváním, jsem nikdy nebyl.
A pak taky co životospráva? Můj styl života se jistě po stránce životosprávy řadí k té lepší půlce, ale bude to stačit i na ironmana, v lehčím případě na triatlon?
Přátelé, nevím jestli to zvládnu, vydržím, nicméně vězte že jsem začal dodržovat přísnou životosprávu a dnes jsem byl na prvním plaveckém tréninku!
A to bylo něco! Až překonám ostych, tak vám o tom napíšu.
Pro vás čtenáře to bude strašná prča, myslím že všichni profíci, co dnes se mnou byli v bazénu, mají veselé historky minimálně na 2 roky.
